Pohádka o Osirionovi 1 - Pohádka o dítěti, které nemělo štěstí

Ne všechny pohádky mají šťastný konec. Ani s Narcisem z řecké báje to neskončilo dobře. Narcis neumí mít rád a musí umřít. Pohádka o Osirionovi končí dobře. Ale každá hůl má ale dva konce: Co kdyby to dobře nedopadlo?

Méně šťastná verze výkladu pohádky:

Osirionovi brzy umřeli rodiče, zůstal sám. 

Jeho rodiče zemřeli jistě dávno předtím, než se narodil. Protože oni sami od svých rodičů nedostali lásku a péči, kterou potřebovali.

Musel pak těžce pracovat, býval hladový, hubený, slabý jako věchýtek. Povídali si o něm, že ho jednou odnese vítr.

Pozornost si musel zasloužit. Neměl nikoho, kdo by ho měl rád pro to, jaký opravdu je. Protože nikoho, kdo by mu dával takovou lásku a podporu neměl, musel si pomoci sám. Musel přijít na to, jak chybějící lásku a péči nahradit. 

Ale Osirion měl lva, kterého po předcích zdědil. A ten mu pomáhal a chránil ho. Ten lev byl silný, neporazitelný. 

To byla jeho životní síla, síla a vůle přežít. 

Ale mocí svého kouzla toho lva zlý kouzelník zabil. A Osirionovi už nezůstalo vůbec nic a musel z vesnice odejít. 

Byla tu síla, která stála proti němu, byla nesouměřitelná a nesmiřitelná, neměl proti ní šanci. Síla zaměřená proti jeho životu, síla, která jeho život popírala. A která mu jeho živost nakonec vzala.

Už se nemohl opravdu těšit z blízkosti s druhými lidmi, cítil se odmítaný, nemilovaný. Cítil se spoutáván jejich nároky. A stále toužil po lásce...

Na své cestě trpěl mnohými útrapami, zvláště trýznivé bylo počasí, smáčely ho deště, byla mu zima a on se neměl kam schovat, neměl žádné útočiště, měl hlad, bolesti...  

Cítil se beznadějně a zoufale, nebylo možné uspět, nebylo možné žít.

A jednou v pralese narazil na mrtvolu dávného bojovníka. Měl u sebe krásný štít a kopí. Osirion se velmi zaradoval. Věděl, že jsou tyto předměty kouzelné a že mu pomohou ke štěstí. A už se těšil, jak je užije k něčemu dobrému a pozoruhodnému. 

Naučil se žít ve své fantazii. Představoval si sám sebe jako velkého a silného, jako někoho, komu se lidé budou klanět pro úžasné věci, které má a které dokázal. 

Rozhodl se stát se neporazitelným, nesmrtelným. Štít symbolizuje ochranný pancíř, který si vytvořil, aby mu už nikdo nemohl ublížit. Zbavil se tak části své citlivosti.  

Naučil se zraňovat druhé, aby ochránil sebe. Mohl je teď bodat svým vlastním kopím. Posilovalo ho, když viděl, že druzí trpí a on je ten, kdo jim to způsobuje. Druhé lidi tak měl pod svou kontrolou. Vlastnil to kopí. Mohl je kdykoli použít. Dávalo mu to pocit, že je silný, mocný, nezranitelný a neporazitelný.

Brzy dostal příležitost pomoci králi. A tak zvítězil nad kouzelníkem, který začaroval pramen. 

Když láska není, pramen života vyschne. Ledaže by byl vzkříšen jiný, krvelačně žíznivý pramen. Pramen, který saje svou sílu od těch druhých, chce si téct svobodně a svévolně, chce být mohutnou řekou. Prorazit vše, co mu stojí  v cestě, jakoukoliv překážku, i vysokou horu.

Stal se bohatým a váženým občanem. 

Lidé mu jeho výjimečnost uvěřili, klaněli se mu, uctívali ho, přesně tak, jak si to přál a jak to potřeboval.

Kouzelník měl bratra, ještě mocnějšího kouzelníka, musel porazit i jeho. Neměl už nyní svůj oštěp a napadlo ho jít za čarodějnicí svého kmene. Ona mu řekla, že dobře udělal, že šel za ní. Dala mu nový oštěp a poradila mu, aby využil svého důvtipu. Vymyslel plán a získal spojence, ptáka Žluvu. Slíbil mu, že se o něj postará, když mu pomůže. A Žluva souhlasil. 

Nyní byl již silný, cítil se oprávněný využívat pro své cíle druhé lidi. Považoval se za mnohem silnějšího, cennějšího, významnějšího než jsou ti druzí.  Měl za to, že je správné, aby mu ti druzí sloužili a pro něj se obětovali. Pohrdal jimi za to, že mu pomáhají, za to že jsou slabí. Neuměl mít rád. Ti druzí ale netušili, že jsou jen využíváni a rozzlobili se, když to zjistili. Ať už mu pomáhali z lásky či za přislíbenou odměnu.

Osirion si pro sebe nárokoval jen to nejlepší. Získal královskou dceru za ženu. Žluva s nimi zůstal a dále Osirionovi sloužil.

Žluva se naučil vytušit, kdy ho Osirion potřebuje. Jakmile začal Osirion klesat na mysli, už tu byl Žluva a přesvědčoval ho o to, jak skvělý, jak je mocný, jak je vyjímečný, daleko schopnější, chytřejší a  po všech stránkách lepší než všichni ti ostatní průměrní obyčejní a nezajímaví lidé.

Osirion získal to, co sám pro sebe chtěl. Princeznu nemiloval, nezajímala ho. Byla pro něj jen prostředkem získání statusu. Nyní měl i z titulu svého vysokého postavení nárok na uctivé zacházení, na exkluzivní péči a různé výhody. Stal se mocným a bohatým mužem. Tím nejmocnějším. Tak jak si to vždy přál. 

Osirion dosáhl úspěchu, ale obětoval svou citlivost, zaprodal svou duši, ztratil sám sebe. Umřel...