4 obrany, které používáme

Bráníme si svou komfortní zónu. Bráníme svoje obrany, které jsme si vytvořili. Také se tomu říkává EGO. Bráníme si svůj fantazijní svět. Bráníme svůj příběh, který sami sobě a druhým o svém životě vyprávíme.

Komfortní zóna  je to, na co jsme zvyklí, a to i když to vůbec pohodlné ani příjemné není. Lidé, jako součást živé přírody, jsou zařízení na to, aby se podle svých schopností co nejlépe se přizpůsobili svému prostředí. Člověk je velmi přizpůsobivý, vyniká v tom. To může být a je to jeho silná stránka ale také to může být a bývá prokletí. 

Při pozorování zvířat, která žijí na ostrovech, bylo nápadné, jak se mění jejich chování vzhledem k tomu, zda je ostrov obývaný predátory či ne. Stejný živočišný druh a jiné chování - jiný charakter? Jistěže v bezpečí si spolu mláďata hrají venku, kočkují se a je jim dobře. A pokud se mají čeho bát, jsou zalezlá v doupěti a bojí se. Ostražitě přebíhají, před potěšením dávají přednost bezpečí. 

Komfortní zóna je bezpečná zóna.

Obrany našeho já si tvoříme proto, že bez nich jsme křehcí. Neříkejte člověku, který je paranoidní, že je paranoidní. Naštve se a bude si myslet, že on to má nastavené správně. Nebo zkuste kritizovat perfekcionistu za to, že je "perfektní" To vy byste se měli změnit! Obrany jsme si vytvořili ve snaze co nejlépe přežít - a ano, můžeme si být vědomi toho, že nám moc dobře neslouží. Ale i přesto může být těžké se jich vzdát. Už jsou tak nějak naší součástí, identifikujeme s nimi. 

I EGO je o bezpečí. Mělo by nám sloužit k tomu v naší realitě přežít.

Do vnitřního fantazijního světa utíkáme, když už není v realitě není kam. Je to příběh, který vyprávíme sami sobě, abychom sami se sebou a se světem vydrželi.

A příběh který o sobě vyprávíme druhým nemusí mít s tím fantazijním a zároveň pro nás tím pravým a skutečným nic společného. To, když se cítíme nepřijatelní.

Celá naše realita má podobu příběhu. S tím, jak se během života měníme, příběh se mění. Protože si věci v čase jinak vysvětlujeme, dáváme jim jiný smysl. Něco z příběhu vynecháváme, něco zas časem můžeme přidat... 

Náš příběh nás vede životem, provází nás tam, kam máme namířeno. Vysvětluje, jak nás dramata formují a motivují. Proč jsme takoví, jací jsme.

Potřebujeme se cítit silní, odolní, dobří. Potřebujeme, aby nám naše existence dávala smysl. Proto se bráníme.

***