O zavislostech něco vím.

Jedna mi málem zničila život.

Přečetl jsem si několik Vašich blogů a hluboce s Vámi soucítím. Věřím, že jste si prošla (a možná ještě procházíte) peklem. Uvědomte si ale, že mnozí z nás, ne-li většina, jsme se také v dětství museli potýkat s různými křivdami ze strany rodičů, ať už fyzickými, psychickými nebo obojími. Někteří více, jiní méně, ale jen naprostá menšina dnes dospělých měla to štěstí, že žádné problémy s rodiči nezažila.

V dospělosti je pak na každém z nás, jak se s tím vším vypořádáme. Věčná sebelítost, pocit oběti a zahořklost jistě není tou správnou cestou. Je dobře, že celou záležitost řešíte pomocí psychoterapie, a pokud máte opravdu dobrého psychoterapeuta, jste na nejlepší cestě k úplnému vysvobození se z traumat, která jste si v dětství prožila. Ale jednou z nejdůležitějších a zároveň asi nejtěžších podmínek je ODPUŠTĚNÍ, což ovšem vůbec neznamená zapomenutí či prominutí. Podstata odpuštění je především a právě v tom, že se zbavíte tíhy, která Vás jinak neustále táhne zpět k bolestem, které jste prožila, ale které už nyní, právě díky odpuštění, prožívat nemusíte. Ta úleva, která se dostaví, myslíte-li to vážně a plně celý tento proces vnitřně prožijete, je vlastně konečným vítězstvím nad traumaty, a tedy i nad rodiči, a především nad sebou samou.

Přeji Vám, abyste tohoto stavu dosáhla co nejdříve.

No já normálně žiju a píšu blogy.. Zrovna dnes jsem byla s dětmi v lese na výletě a bylo to fajn. Krásný den. Nemusíte být nad tím tak zoufalý. Řekla bych, že píšu o své zkušenosti, to přece dělají mnozí, k tomu snad blog i je...

Na chlast pozor. A pokud sebepoškozování, jste za hranou....Člověk jde cestou svého ega a pokud je na cestě destrukce, asi nabourá.

Je potřeba vidět a vědomě zastavit negativní spirálu. Hodně pomůže přestat se litovat. Podívat se, jak silné jsou některé děti.

Chováme se k sobě tak špatně, jak se k nám chovali druzí. Proč? Tento zažitý vzor nám brání žít. Pozitivní na to všem je, že cesta ven existuje. A víme to všichni, jen je nutné vytrvat.

Kristýno, držím Vám Jste bojovnice na správné cestě.

Tohle jsem před léty napsal pro kamarádku, které jsem se snažil pomoc s jejími (totožnými) problémy. Ona bohužel vůli bojovat neměla.

Řekni mi proč, za křivdy, hádky,

vždy trestáš sebe?

Moc dobře víš, nevedou zkratky,

sem k nám do nebe.

.

Otevři oči teď hned,

si prohlédni svět,

než se zas změní.

Stejně tak měníš se ty, touhy, přání a pocity jsou v ohrožení. . Zdroj: https://snitily.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=721103

Jsi opravdu dobrý, Davide. Myslím, že už jsem četl, že?

Snaha dohnat, co mi chybí, toužebná chuť po dobrém pocitu, ale sytí se něco zcela jiného, než by mělo. V důsledku jen další pád, protože to skutečné nadále křičí hlady.

Vím o čem mluvíte.

Je naprosto zjevné, že Vy víte, o čem píšete. Strašně těžké

Vy jste se teda rozjela.

Nad tím přemýšlím, co jste napsal. Já o tom píšu, protože už od toho mám odstup. Když někdo přežije bouračku a zotaví se z toho šoku, tak o tom pak asi normálně mluví, nezatajuje to. Pochopitelně je vhodné vynechat detaily. Ale vůbec o tom nemluvit - Není to DIVNÉ?