Jsem úspěšná?

Skutečně? Nebo si dělám legraci? Pokusím se dokázat, že jsem úspěšná, ať se na to díváte odkudkoli. Jen se nesmím s nikým srovnávat :)

O čem je život? O úspěchu? Ano! Jen silní přežijí!

A o čem je ta síla? O přežití!

Úspěšné přežití může spočívat v tom, se své síly zbavit!

Výhodou může být mít velmi slabé ego.

Nebudete sice bůhvíjak šťastní, ale budete naživu...

Pamatuji si několik příběhů o zvířatech, na které si často vzpomenu. Jeden z nich je o ostrovech. Na každém ostrově žije tentýž živočišný druh.

Na jednom z ostrovů žádní predátoři nejsou. Na jiném je jich zase moc.

Na jednom z nich se žijí ti nejradostnější a nejodvážnější jedinci. A celé společenství žije spokojeně a šťastně v bezpečí a v dostatku.  Mláďata vybíhají z nor kdykoli je napadne a hrají si na louce. Rodiče se o ně vzorně starají. 

Na druhém budou takoví odvážní a dobrodružní jedinci jistě rychle vymírat. Genetika tu bude působit ve prospěch těch nejbázlivějších, nejslabších, těch největších lůzrů, co se ani neodváží vystrčit nos. Nebudou sice nijak vypasení, radostní, šťastní, ale budou živí.

No a co z toho vyplývá?

Že jsem velice úspěšná.

Jako dítě jsem chtěla být "Nikdo", nebýt ničím, nemít nic. Nechtěla jsem nic mít ani chtít ani potřebovat... To byly mé mimikry, má ochrana...

Fungovalo to skvěle, někdy si mne rodiče ani nevšimli a neměli potřebu "mne sežrat" za to, že jsem projevila sama sebe.

Ale jasně, universálně to nefungovalo. Když měli "hlad", tak si mne našli, kdekoli.

No a když jsem dospěla a měla jsem se o sebe starat, tak to byl fakt problém.

Jak se o sebe máte postarat, když jste zalezlí v noře a napůl sežraní!?

Zatímco ostatní se procházejí kolem a dělají si co chtějí, jakoby se nechumelilo!

No, tak to s tou úspěšností nakonec tak slavné není...