Jak mne mí rodiče týrali - matka
Matka dokonalá nebyla a za to jsem mohla já.
Neustále za něco obviňovala, pomlouvala mne před otcem, před příbuznými, před cizími lidmi. Lhala o tom, jak se chovám, že jí nepomáhám. Ve skutečnosti mne přetěžovala. Nikdy jsem neudělala nic dobře a nikdy podle ní nebylo nic hotovo. "Nikdy nic neuděláš pořádně.", říkala. A taky "Jestli to nechceš udělat dokonale, tak to nedělej vůbec." Dávala mi zažívat pocity naprosté marnosti a nemohoucnosti. Nikdy nebyl důvod ke spokojenosti, klidu a pohodě.
Zuřila tak, že mne potřebovala zmlátit. Musela na tom být závislá. Záminku si našla a nebo taky ne.
Prostě si tu zuřivost, která se v ní probudila, potřebovala vybít, na mně. Její fyziognomie se změnila. Představovala jsem si, že se mění v čarodějnici. Byla ošklivá, zlá, nekontrolovala se. Já jí byla vydaná napospas a nevěděla jsem, jestli to přežiju. Bila mne hlava nehlava. Vzala na mne šňůru od holicího strojku a bila mne tím koncem, kde byla zástrčka. Fackovala mne tak, že jsem to z druhé strany brala o trubky na zdi a omdlévala jsem. Také, stejně jako otec, si potrpěla na to, abych skončila na zemi. Pak do mne někdy i kopala.
Když jsem byla hodně malá a byla jsem na podlaze zmlácená a ona byla se mnou hotová, zvedla mne z podlahy tak, že mne popadla za ruku a za tu ruku držela, zatímco mne nesla na záchod, tam mě pohodila a zavřela. Vím, že jsem se i přes vzlykot a pocit zoufalství vždycky podivila, že mi ruku nevykloubí a že mé malé tělo drží tak pevně pohromadě...
Když mi bylo osm, přestěhovali jsme se do jiného města. Když po mně šla a chtěla mne zbít, utekla jsem před ní ven, jen vtriku a v těch věčně vytahaných béžových vroubkovaných bavlněných punčocháčích, co tenkrát všechny děti nosily. Běžela za mnou, já běžela na chodbu, pak po schodech ze čtvrtého patra, pak po sídlišti, až k druhému paneláku. Tam jsem se zastavila, protože jsem se počůrala. Ona mne dohonila a konečně mne mohla zbít. Hrozně jsem se styděla, za sebe i za ni.
Jednou, to už jsme zas bydleli někde jinde a já byla na střední škole, honila mne po bytě a já utekla do svého pokoje, zabarikádovala jsem se tam. Přisunula jsem ke dveřím postel a lehla jsem si na ni. Něco jsem pak začala dělat, četla jsem si. A protože už nějaký čas uběhl, myslela jsem si, že si šla po svém, že už ji to přešlo. Zvedla jsem se a pro něco jsem chtěla jít. Přes prosklené dveře jsem viděla, jak se od zdi odlepil stín, a už brala za kliku, odtlačila postel a zmlátila mne. Kromě jiných emocí jsem cítila úžas nad tím, jakou má ta její zuřivost sílu...
Otec s matkou si mne půjčovali, když se potřebovali dostat do pohody. Když mne měla v práci matka a objevil se otec s tím, jestli už by toho nemohla nechat, protože, "Kdo to má poslouchat?" Řekla otci "Když na ni řveš ty, já ti do toho taky nekecám, tak mně nech, teď na ni řvu já." Otci obvykle moc neodporovala, ale tohle si prosadit dokázala.
Monika Lorenzová
Narcis, psychopat, hraniční/emocionálně nestabilní osoba - co mají společného?
Ve všech případech jde o poruchy osobnosti skupiny B. Ve všech případech jde o následky raného traumatu, o narušení vztahu dítěte a matky, z jakéhokoliv důvodu.
Monika Lorenzová
Narcistické zneužívání, co je to?
Je to speciální způsob zneužívání, které používají narcistické osoby, které jsou zároveň psychopatické. Psychopatickým narcisům jde o to, aby se, hlavně díky svým blízkým, postarali o své narcistické a psychopatické potřeby.
Monika Lorenzová
AI, o vytváření obrázků s umělou inteligencí
Díky žertu laskavého přispěvatele mého blogu, který měl podezření, že texty tvořím díky umělé inteligenci (haha, velmi vtipné :), jsem dostala nápad vytvářet tak perexové obrázky. Povedené výsledky jsou již u textů k vidění.
Monika Lorenzová
Kdo je v oboru psychologie odborník?
Musím bohužel říci, že jsem se setkala spíše s velkým nepochopením, co se týče mých psychických poruch a deprese. Dostávala jsem ortel nevyléčitelné. Nebyla to pravda.
Monika Lorenzová
Seberealizace. Závislost na úspěchu a závislost na neúspěchu.
Každý sám pro sebe rozhoduje, co je pro něj úspěchem. Narcistický člověk si typicky vybírá činnost, ve které je pro něj poměrně snadné upět. Osoba masochistická si vybere činnost, ve které dokáže uspět jen velmi těžko.
Monika Lorenzová
Poruchy osobnosti a deprese
Poruchy osobnosti vznikají jako adaptace během vývoje dítěte. Pokud se dítě nesetkává s přiměřenou odpovědí na své vývojové potřeby, snaží se bez těchto potřeb obejít. Samo sobě tím takříkajíc ustřihne křídla.
Monika Lorenzová
Psychologie masového střelce
Masové střílení má být podívaná, přestavení, divadelní hra, ve které střelec hraje hlavní roli. Má za úkol přilákat pozornost.
Monika Lorenzová
Jak probíhají vztahy s narcisem
Narcis dodržuje "protokol", který se týká seznamování a vztahů. Vztah má několik fází. Prof. Sam Vaknin, který sám trpí narcistickou poruchou osobnosti, vysvětluje důvody, proč narcis své partnerky traumatizuje.
Monika Lorenzová
Jak rozeznat, že potencionální partner je narcis? - 5 signálů
Když se s někým poprvé setkáte a líbí se vám, jak poznáte, že je to narcis? ...Tedy, že je to člověk, kterému jde jen o to, využít vás pro svou potřebu. Nejde mu ve skutečnosti o vás, ale o jen něj samotného.
Monika Lorenzová
Jak narcis zneužívá druhé
Bylo nad ránem. Moc se mi chtělo spát, ale kotě mňoukalo a mňoukalo. Napadlo mne, že kdybych si na něm svou agresi, kterou jsem pocítila, vybila, už by nemňouklo. Čekalo by pokorně, jestli si ho všimnu a dám mu najíst.
Monika Lorenzová
Moje manio-deprese
Deprese jsem zažívala už v dětství, zřetelná období deprese a hypomanie si vybavuji už v průběhu střední školy. Později to ještě zesílilo.
Monika Lorenzová
Proč musí být narcis úžasný
Pokud narcis dostane svou dávku pozornosti, reaguje tak, jako by byl na drogách. Má najednou povznesenou náladu a mnoho energie. Závislost na pochvale, uznání a obdivu se dá přirovnat k závislosti na kokainu, říká prof. Sam Vaknin
Monika Lorenzová
Narcis a jeho bližní
Narcistický člověk si vytváří prostředí, kde je jeho potřeba pozornosti od druhých zajištěna. Vybírá si takové své bližní, přátele, činnosti, práci, hobby, které mu potřebný neustálý přísun pozornosti mají poskytnout.
Monika Lorenzová
Agresivní a pasivně agresivní narcis
Potřeba pozornosti narcistního člověka není omezena na obdiv a zájem. Pokud v druhých dokáže vzbudit strach, stud, lítost, smutek, pocit viny, frustraci, má tak vždy dostupný způsob, jak se sám kdykoli dostat do klidu a pohody.
Monika Lorenzová
Co je pro narcistickou poruchu specifické
Je to potřeba narcise sbírat lichotky od druhých lidí. Dělá nám to dobře všem, když nás někdo ocení, vidí na nás něco pěkného. Ale narcistický člověk bez toho nemůže být. Je to pro něj takový stálý doping, je na tom závislý.
Monika Lorenzová
Podmíněná láska
Všechny narcistické rodiny mají něco společného. Podmíněnou lásku. Ať už vám doma říkají: "Budeme tě mít rádi, až se změníš. Takový jaký jsi, si lásku nezasloužíš." nebo "Jsi skvělý, milujeme tě.", žádná láska tam bohužel není.
Monika Lorenzová
Narcistická rodina - sen o mafii
Sen o mafii měl můj bratr. Byl to vždycky správný a dobrý kluk. A měl správné a dobré kamarády. Ale zdálo se mu o tom, že se stal členem mafiánské bandy.
Monika Lorenzová
Moje "smíšená" narcistická rodina
Rodina, ve které jsem vyrůstala, zahrnovala všechny tři typy. Byly tam přidělené role, na veřejnosti jsme byli perfektní rodinka, všichni jsme se milovali. Se mnou bylo hrubě zacházeno, ale zároveň se mi přece nic zlého nedělo.
Monika Lorenzová
Agresivní narcistická rodina
Členové této rodiny jsou k sobě vzájemně nepřátelští a přinejmenším někteří to s těmi ostatními nemyslí dobře. Nejde jim o blaho a prospěch těch druhých.
Monika Lorenzová
Narcistická rodina falešně láskyplná
Falešně láskyplná rodina je rodina, kde se všichni mají rádi, bezpodmínečně a úplně. Všechno se vždycky urovná po dobrém, žádné rozepře, žádné hádky, žádné problémy, všechno běží jako na drátku.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 71
- Celková karma 10,09
- Průměrná čtenost 319x
Chci dělat osvětu, psát o psychických problémech a jejich léčení, ze své i sdílené zkušenosti.
lorenzova.m@centrum.cz