Můj život s depresemi a pozitivní poselství

Trpíte-li depresemi, dobře se podívejte na rodinu, ze které pocházíte. Pokud jste v dětství nedostali potřebnou péči a jednomu rodiči či oběma jste k něčemu sloužili, nějak vás pro sebe používali, jsou deprese pochopitelné.

Deprese jsem měla od dětství. Spíš jsem to ale prožívala tak, že deprese měla mne. 
V jednu chvíli všechno, čím jsem byla a co jsem chtěla,  přestalo platit a přestalo na tom záležet. Začalo bezbřehé utrpení, které jsem si jen přála ukončit. Trvalo týdny a měsíce. A pak mne to prostě zase z drápů pustilo a bylo mi dobře.
Ve dvaceti, když mi došlo, co se mi to děje, jsem se v dobré víře obrátila na psychiatrii, věřila jsem, že mi léky pomohou. Ale nepomohly. Jen mi to celé ublížilo. Deprese se ještě prohloubily.

Pomohla mi psychoterapie. Tak tady by bylo moje poselství:
Dobře se podívejte na rodinu, ze které pocházíte. Pokud jste v dětství nedostali potřebnou péči a jednomu rodiči či oběma rodičům jste k něčemu sloužili, nějak vás pro sebe používali, je velmi pochopitelné, že se vám nedaří dobře. 
Rodina má přece vychovat dítě k tomu, aby v životě obstálo, aby dokázalo přežít a to co nejlépe. Aby se dokázalo postarat o sebe a o své blízké, o další generaci, a cítilo se při tom všem dobře, šťastně. 

Mojí rodině o můj život a o moje dobro nešlo, ale zato šlo jim o jejich vlastní cíle a jejich vlastní dobro. Mysleli si, že mne vlastní, a že mne mohou používat tak, jak potřebují, aby oni sami se cítili dobře. 
Pokud je to tak, život dítěte, člověka, se dostává na scestí. V dětství nám nezbývá, než se tomu všemu přizpůsobit, v psychice to ale vytváří neřešitelný konflikt. Pro  psychiku je to toxické a psychické zdraví je tím ztraceno. 

Pozitivní je vědět, odkud ty hrozné psychické stavy, které nám ničí život, pochází, kde se vzaly a proč zůstávají. A pozitivní je vědět, že je možné se jich zbavit a cítit se dobře.

Díky psychoterapii můžeme, podle mé zkušenosti, toxické přizpůsobení rodičovským potřebám kousek po kousku odstraňovat. A tím svůj život postupně ozdravit a zachránit. 
V psychoterapii se učíme, co je zdravé a co ne, rušíme a odstraňujeme z mysli škodlivá přesvědčení a škodlivé vzorce. A nacházíme nová přesvědčení, která náš život podporují. 
Dostáváme se od ideologie, která nás drží zavřené v kleci, k pravdě a k opravdové svobodě. 

Když se dařilo zlepšovat to, jak se dařilo mé psychice, potom teprve se mi mohlo začít ve vztazích a v životě dařit lépe a lépe.

Deprese ke mně mluvila, říkala mi, že svůj život poškozuji, že jsem vůči svému životu nepřátelská. Že sama sobě odpírám to, co potřebuji, a i jinak všemožně škodím sama sobě.

Hned, jak jsem začala s psychoterapiemi, došlo k velkým změnám, v psychice zmizela celá skupina symptomů, duševních i fyzických, které mi ubližovaly. Okamžitě jsem se začala cítit lépe a kvalita mého života se zlepšila. Z hlediska druhých to jistě nebylo dost, snad to ani nebylo nijak nápadné, ale já už jsem nebyla ten člověk co předtím. I když můj život byl stále velmi dysfunkční, dalo mi to víru do budoucna, že mohu dosáhnout plného psychického zdraví. A od té doby jsem stále na cestě...

Psychoterapiím jsem vděčná, že mohu nyní konečně spokojeně žít, starat se o sebe a o své děti, vytvářet vztahy s druhými, dělat to, co mne baví a zajímá. Jsem stále klidnější a laskavější.